Poznámka o konštrukte „organicity“.

27.07.2015 06:57

Komu / a k čomu / pomáha „organicita“, ak pracujem s dieťaťom, ktoré má „poruchu ADHD“ ?
Organicita - súbor znakov v reakciách diagnostikovaného jednotlivca na úlohy špeciálnych testov, z ktorých možno usudzovať, že príčinou porúch je organické poškodenie mozgu.

Mgr. Jana Praženicová

Výrazy používané v špeciálnopedagogických a psychologických správach.

https://projekty.zsmieru.sk/medu/kurz/1541/Slovnicek-terminov/dokument

organicita – poškození mozku a CNS…

těžký stupeň organicity u oligofrenních org., psychózy

u seniorů, u epileptiků, neurologické onemocnění

lehký stupeň organicity – u LMD

učitel může pozorovat motorický neklid, zvláštnosti v řeči (artikulace a rytmus), v kresbě, písmu

pět znaků organicity v kresbě lidské postavy podle Ley Švancarou:

sklon postavy od svislice o více než 5 stupňů

přerušované linie

dvojitá linie

nenavazující linie

roztřesená linie

pokud 2 a více znaků – můžeme usuzovat na organicitu (Matějček)

doc. PhDr. Jiří Dan, Csc.

https://ped.muny.cz/

„16.3 Organicita ?

Jedním z původních cílů neuropsychologie (spíše v psychiatrii než neurologii) bylo určování, zda obtíže vyšetřovaného jedince plynou z tzv. organického postižení, nebo jsou důsledkem "funkčních poruch". Hledaly se proto zkoušky, které by co nejoptimálněji zjistily "organicitu" (známé jsou např. Bender-Gestalt Test, Grassiho test organicity apod.), v nichž určitá dosažená hodnota výkonu určí po porovnání s příslušnou mezní hodnotou norem (tzv. cut-off skór), zda "pacient má, nebo nemá organicitu".
Od počátku byla ovšem potíž v tom, že se dost dobře nevědělo, co znamená pojem "organicita". Franzen et al. (1989, s. 241) uvádějí, že "pojem byl z tohoto důvodu z neuropsychologické literatury vyškrtnut a nahrazen pojmem organické integrity, který je vícerozměrný a zahrnuje četné polozávislé dovednosti". Potíže s jednorozměrným měřením organicity demonstrují na Bender-Gestalt Testu.
Ještě důsledněji se s "organicitou" vypořádala Lezaková (1995, s. 19), která říká: "Současné neuropsychologické myšlení zná poškození mozku jako měřitelný vícerozměrný jev, který vyžaduje multidimenzionální vyšetřovací přístup. Projevy mozkového poškození v chování se mění v souvislosti s podstatou, rozsahem, místem a trváním léze; věkem, pohlavím, tělesným stavem a psychosociálními podmínkami pacienta; vliv mají také individuální a fyziologické rozdíly. Pojem 'poškození mozku' se stává smysluplným až při definování specifických dysfunkcí chování a jejich implikací vzhledem na implicitní (podkladovou) patologii mozku."
Kolb a Whishaw (1996, s. 625) k tomu poznamenali, že "... jednoduché testy organicity zkrátka nemohou určit funkční integritu něčeho tak složitého, jako je mozek. Ovšem základní myšlenka, která by měla být ústředním principem, tj. rozlišení mezi normálním a abnormálním, zůstává, nyní však za pomoci testových baterií."
U nás pojetí pojmu "organicita" vývojem neprošlo, což jsme sledovali v praxi od zmíněného 5. klinicko-psychologického dne v roce 1980 a téměř deset let systematicky prováděnou anketou mezi klinickými psychology, připravujícími se ke specializační zkoušce (Kulišťák, 2000). Většinou jen mladší kolegové mají snahu přiblížit se jeho současnému chápání ve světě. Starší bohužel stále často zůstávají u osvědčených "testů organicity...“

Citované z : Neuropsychologie, autor Kulišťák Petr

vydal Portál, 2011, https://obchod.portal.cz/ukazka/neuropsychologie/2737/

Tézy a praktické poznámky:

 

  1. Možnosti testovania „organicity“ v kontexte školskej psychológie v ústavných podmienkach. - Pri diagnostikovaní používam kresby ľudskej postavy, test Bender-Gestalt, Matějčekov test obkreslovania a Test cesty. Doplnkovými ukazovateľmi na prítomnosť „organicity“ sú profil subtestov vo Wechslerovom teste, výsledok v testoch pozornosti /Číselný štvorec, test CIT/, údaje z rannej anamnézy a napokon i to, či sa u dieťaťa pozitívne prejaví liečba / ak je medicínsky indikovaná / Stratterou, alebo Concertou, ktoré majú ovplyvniť mozgovú neurotransmisiu. - Výsledky u toho istého dieťaťa bývajú nie zriedka odlišné, jeden test prítomnosť „organicity“ potvrdzuje, iný vôbec nie, ďalší je len ťažko interpretovateľný. Ostáva na rozhodnutí diagnostika ku ktorému výsledku sa prikloní. Testovanie „organicity“ je dlhodobým zadaním zo strany vedenia inštitúcie a ako také musí byť rešpektované.

  2. Zmysel testovaného konštruktu „organicity“ pre / systemicky chápaného / detského klienta. - „Potvrdenie, či nepotvrdenie organicity“ prináša dieťaťu – žiakovi určité výhody a úľavy. Vyplýva z neho apel na pedagogických zamestnancov, aby v ešte väčšej miere individualizovali výchovno-vzdelávací proces, využívali špecifické pracovné pomôcky a osobitným spôsobom aplikovali na „organické“ dieťa hodnotiaci žetónový systém. Ten je dlhodobo založený na operačnom podmieňovaní želaného konania prostredníctvom manipulácie s jeho vonkajšími následkami / dobré body, alebo ich odňatie, následná výmena za privilégiá, alebo ich obmedzenie /. U časti pedagógov, ktorí veria predpokladu o „nutnosti rovnakého metra pre všetky deti v zariadení“ to pochopiteľne nebýva vždy prijaté s porozumením. Niekedy to následne dávajú „organikovi“ najavo a tak sa jeho pôvodné „zvýhodnenie“ stáva dosť problematické.

  3. Užitočnosť konštruktu pre spoluprácu pomáhajúcich subsystémov. - Uzavretá a „tajná“ diagnostika v pracovni psychológa, povrchné informácie len o výsledkoch a nie aj o metóde vyšetrenia, bez korektnej komunikácie a záujmu o ňu / z oboch strán / vedie k nedôvere k psychologickej diagnostike ako celku a tak len podnecuje priestor k „súkromnému diagnostikovaniu“ žiaka niektorými pracovníkmi, ktorí / ako je tomu od roku 1989 zvykom / absolvovali rôzne krátkodobé odborné kurzy a „kurzy“.

  4. Význam konštruktu „testovanej organicity“ z pohľadu / systemicky orientovaného / pracovníka - psychológa. - Vyplýva pre mňa z vyššie uvedených poznámok: aj do značnej miery už nemoderné diagnostikovanie „organicity“ môže byť pre dieťa užitočné a preto je potrebné. Zároveň, za určitých okolností „vyladenia“ menšieho sociálneho subsystému je naopak pre konkrétne dieťa problematické. Osobne sa ako psychológ domnievam, že pravdepodobnosť, že do zariadenia nastúpi dieťa s úplne „normálnou mozgovou činnosťou“ nie je natoľko veľká, aby mohli byť bez rozpakov spochybňované, aj keď v tomto prípade naozaj nie vždy celkom isté – výsledky psychologickej diagnostiky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Späť